Déšť je nejlepší světlo, které většina fotografů nikdy nevyužije. Jakmile dopadnou první kapky, polovina lidí na ulici schová fotoaparát a druhá polovina stráví další hodinu starostmi o jedinou věc, kterou nemohou ovlivnit: zda vybavení přežije. To je škoda, protože mokré počasí udělá se scénou věci, které slunce nedokáže. Sytí barvy, proměňuje chodníky v zrcadla, obaluje každou pouliční lampu halem, odstraňuje tvrdé stíny a posílá turisty dovnitř. Některé z nejzápamatuhodnějších snímků z pouliční, krajinné a cestovatelské fotografie vznikly za podmínek, které by většina lidí označila za mizerné. 🌧️📷
Tento průvodce stojí na desíti technikách, které jsou dvou druhů. Prvních sedm je o tom, jak dělat lepší snímky v dešti: kam se dívat, jak ukázat samotný déšť, který expoziční čas zvolit, jak zvládnout nízký kontrast a jak udržet čelní čočku objektivu čistou. Poslední tři jsou o tom, jak udržet fotoaparát při životě: co skutečně slibuje odolnost proti počasí, jak vybavení zakrýt a vyměňovat, aniž by dovnitř protáhla voda, a co udělat po návratu domů. Obě poloviny patří k sobě. Fotograf, který je s vybavením klidný, pořizuje odvážnější snímky, a fotograf s dobrou rutinou zůstává venku déle, a právě tam se obvykle objeví dobré světlo.
Poznámka k číslům ještě před začátkem. Každý expoziční čas, clona a vzdálenost v tomto článku je výchozí bod, ne pravidlo. Déšť se liší od jemného mrholení po lijavec, od jedné ulice osvětlené jediným deštníkem po otevřený horský svah, a vaše snímač, objektiv i vkus jsou vaše vlastní. Stejně tak je všechno, co se říká o odolnosti proti počasí, obecné. Výrobci svůj záchytný systém popisují různě, proto si přečtěte návod ke svému tělu a objektivu, než jednomu či druhému za mokra uvěříte.
Část 1: Jak najít snímek v dešti ☔
První čtyři techniky jsou o vidění. Déšť nevypadá pouhým okem na mnoho a pro fotoaparát ještě méně, pokud ho jen namíříte na šedé nebe. Trik je pochopit, co déšť činí viditelným a co dělá mokrou scénu krásnou, a pak se postavit na správné místo ve správný čas.
1. Fotografujte okraje bouře, ne jen její střed
Nejdramatičtější světlo deštíčkového dne se jen zřídka objeví na vrcholu lijáku. Na vrcholu je obloha plochá šedá poklička, kontrast je nízký a vše vypadá stejně. Snímky jsou po obou stranách. Těsně před bouří se světlo často stává podivným: nažloutlá záře pod tmavými mraky, sytá zeleň na poli, bílá budova proti černé obloze. Těsně po ní, kdy se fronta přesune a slunce se prodere nízko nad obzorem, dostanete třpytivé mokré povrchy, dýmající střechy, duhy, mlhu stoupající z údolí a dlouhé čisté světlo pod vyjasňující se oblohou.
Prakticky z toho plyne, že byste měli plánovat podle srážkového radaru, ne mimo něj. Podívejte se na radar srážek pár minut před východem, sledujte, kterým směrem se bouřky pohybují, a rozhodněte se, zda chcete být před deštěm, nebo za ním. Fotografové, kteří sledují vyjasňující se okraj přeháňky, se často vracejí domů s nejlepšími snímky dne, zatímco všichni ostatní stále čekají v kavárně. Znamená to také, že nemusíte hodiny stát v lijáku. Krátká, dobře načasovaná výprava s průvrškou na fotoaparátu je často produktivnější než dlouhá, promočená.
Pokud předpověď slibuje den vyrovnaného mrholení bez přestávek, změňte spíše motiv než plán. Mrholení je ideální pro lesy, vodopády, starý kámen a vše, co má strukturu, protože měkké, rovnoměrné světlo a vlhký povrch vyzvednou detail i barvu. Související případ nízké oblačnosti rozebíráme v našem průvodci fotografováním mlhy a mlhavých ráno a mnoho stejných nápadů platí i zde.
2. Použijte protisvětlo, aby byl vidět samotný déšť
Zde je nejužičnější fakt o fotografování deště: dešťové kapky jsou téměř neviditelné, když na ně světlo dopadá zepředu nebo ze strany, a září, když světlo přichází zezadu. Kapka je miniaturní čočka. Zachytí světlo zezadu a část z něj rozptýlí směrem k fotoaparátu, a proto se déšť někdy najednou objeví v kuželu světlometu auta, kolem pouliční lampy nebo na pozadí osvětleného okna a téměř zmizí proti světlé rovnoměrné obloze.
Pokud tedy chcete déšť ukázat, najděte tmavé pozadí a zdroj světla za padající vodou. Pouliční lampa za soumraku, výloha obchodu, neonový nápis, světla projíždějící tramvaje nebo nízké slunce prodírající se mraky – vše to funguje. Postavte se tak, aby byl zdroj světla před vámi a mírně stranou, a déšť umístěte mezi něj a objektiv. Na tmavé zdi nebo ve stínu vchodu se pruhy ostře vyjímají. Proti bledé obloze mizejí a mnozí fotografové se ptá, proč jejich dešťové snímky vypadají jen jako šedá scéna, ve které se nic neděje.
Druhý trik je hledat místa, kde má déšť něco, na co nebo skrz co padá. Kapky dopadající do kaluže tvoří kruhy, kapky stékající z okapu nebo deštníku kreslí čáry a kapky na okně vytvářejí texturu, skrz kterou lze fotografovat. Déšť se fotografuje snadněji, když komunikuje se scénou, než když padá prázdným vzduchem. Filmový svět to dobře zná a proto filmová studia, která potřebují přesvědčivý déšť, stříkají vodu před lampu a černé pozadí.
3. Zvolte expoziční čas záměrně
Déšť je pohybující se motiv a expoziční čas rozhoduje, jak vypadá. Neexistuje správná odpověď, jen rozhodnutí, a vyplatí se udělat ho vědomě, místo aby vybíral fotoaparát za vás.
Rychlý čas, kolem 1/500 s a rychlejší, zmrazí jednotlivé kapky a dá vám ostré malé korálky ve vzduchu. Nejlépe to funguje na tmavém pozadí se silným protisvětlem a vyžaduje hodně světla, tedy otevřenou clonu nebo vysoké ISO. Rychlé časy se hodí pro déšť na osvětlené ulici v noci, stříkanec v kaluži, kapku dopadající na list nebo dítě skáčící do vody. Střední čas, někde mezi 1/60 s a 1/200 s, dá krátké pruhy a přirozený vzhled, který většina lidí popisuje jako „déšť“. Je to bezpečné střední nastavení pro fotografování z ruky. Pomalý čas, zhruba od 1/30 s až po čtvrt sekundy, promění déšť v dlouhé měkké čáry nebo jemný závoj a také rozmazává pohybující se deštníky, auta a chodce. Funguje to dobře ze stativu nebo z pevné zdí, s opřeným fotoaparátem a nízkým ISO.
Protože správný čas závisí na dešti, objektivu a pozadí, na začátku si udělejte krátkou testovací sérii: stejná scéna na 1/500, 1/125, 1/30 a 1/8 s a podívejte se na displej. Za půl minuty uvidíte, který se vám líbí nejvíc. Pak u něj zůstaňte a upravujte clonu a ISO tak, aby expozice seděla. Pokud používáte prioritní režim, je pro déšť rozumnou volbou priorita času, protože chcete ovládat právě tuto proměnnou.
Ještě jeden detail: stabilizace obrazu pomáhá vašim rukám, ne dešti. Stabilizace udrží pozadí ostré při pomalých časech, ale samotné kapky se pohybují vlastním tempem dál. Pokud tedy chcete rozmazaný déšť a ostrou ulici, použijte pomalý čas a stabilní podporu. Pokud chcete ostré kapky, spolehněte se na rychlost, ne na stabilizaci.
4. Fotografujte mokrou ulici: odrazy, modrá hodina a barva
Pokud si pro déšť zapamatujete jedno místo, ať je to městská ulice hodinu po západu slunce. Mokrý asfalt a dlažbové kostky fungují jako zrcadlo a veškeré umělé světlo města – semafory, výlohy, nápisy a světla aut – se na povrchu zdvojnásobí. Obloha má v tuto večerní hodinu stále hluboký modrý tón, takzvanou modrou hodinu, a kombinace modrého okolního světla s teplým umělým světlem vám dá barevný kontrast, který lidé na deštěných nočních snímcích milují.
Několik návyků výsledek zlepší. Jděte nízko: dejte fotoaparát blízko k zemi nebo se přikrčte, aby odraz vyplňoval spodní polovinu záběru a horizont ležel vysoko. Hledejte kaluže s čistým výhledem na něco, co stojí za odraz, například osvětlenou fasádu, most nebo řadu lamp. Použijte širokoúhlý objektiv pro celou ulici a krátký teleobjektiv ke stlačení řady světel do bokeh vzoru. Počkejte, až do odrazu vstoupí člověk nebo kolo; postava s deštníkem kráčející luží světla je klasika z dobrého důvodu. A hlídejte si vyvážení bílé: městské světlo míchá několik barevných teplot, takže fotografování do RAW a dokončení barev v počítači vám dá mnohem víc svobody než oprava ve fotoaparátu.
Déšť také sytí přirozené barvy. Podzimní listí, zelená louka nebo natřená zeď vypadají za mokra hlubší, protože voda snižuje difuzní rozptyl světla na povrchu. Polarizační filtr může tento efekt umocnit tím, že odstraní odlesky z listů a mokrého kamene, i když vás stojí jednu až dvě EV světla, což za soumraku hraje roli. Používejte ho ve dne na listy a vodopády a pro noční pouliční fotografii ho sundejte.
Část 2: Expozice, ostření a čistá přední čočka 🎛️
Déšť přináší vlastní technické problémy: nízký kontrast, obtížné ostření a vodu na skle. Následující tři techniky je řeší a každá z nich rozhoduje o rozdílu mezi ostrým, přesvědčivým snímkem a měkkým, kalným.
5. Exponujte na světla a kontrast přidejte později
Deštěné scény mají často velký rozsah jasu skrytý za plochým vzhledem. Obloha je jasná a šedá, zem tmavá a mokrá a expoziční měřič fotoaparátu má tendenci obojí zprůměrovat na něco matného. Nejspolehlivější přístup je chránit světla, jako je obloha, lampy a lesklé odrazy, a stíny při zpracování zvednout. Moderní snímače obnoví detail v tmavých partiích mnohem lépe než vypálená světla a fotografování do RAW to umožňuje. Kontrolujte histogram nebo varování před přepálením místo posuzování podle zadního displeje, který vypadá ve dne a v noci jinak.
Kompenzace expozice je váš přítel. Jasné, mlhavé nebo odrazné deštěné scény mohou měřič zmást a vést k podexpozici, takže je někdy potřeba malá kladná korekce; tmavá scéna osvětlená několika lampami může vyžadovat zápornou korekci, aby světla zachovala tvar a nezměnila se v bílé skvrny. Jsou to tendence, ne zákony: podívejte se na výsledek a opravte ho.
Při zpracování deštěné snímky obvykle těží z jemného zvýšení kontrastu, malého zdvihu černých pro zachování detailu a, kde je ve scéně mlha, z kapky jasu či odstranění závoje pro oddělení vrstev. Nepřehánějte to. Kouzlo mokrého počasí je v jeho měkkosti a těžká ruka z deštíčkového dne udělá bouři z počítačové hry.
6. Pomozte autofokusu: nesnáší déšť o nic hůř než vy
Autofokusové systémy hledají kontrast a hrany a deštěná scéna má obojího málo. Padající kapky mohou také mást sledování: fotoaparát se může zachytit na pruhu v popředí místo na osobě za ním. Řešením je učinit práci fotoaparátu snadnější. Použijte jeden ostřící bod místo automatického výběru oblasti, umístěte ho na čistou hranu nebo kontrastní detail a ostřete na něco ve stejné vzdálenosti jako váš motiv. Ostření zadním tlačítkem, pokud ho váš fotoaparát nabízí, vám umožní zaostřit jednou a pak překomponovat nebo počkat na okamžik, aniž by fotoaparát znovu hledal.
Při slabém světle hledejte osvětlenou hranu: okraj okna, nápis, tvář osvětlenou lampou. Pokud fotoaparát stále hledá, přepněte na ruční ostření a použijte focus peaking nebo zvětšení na zadním displeji a u opakovaných záběrů na stejném místě zaostřete jednou a nechte to. Zónové ostření, tedy nastavení objektivu na pevnou vzdálenost a menší clonu, je spolehlivá metoda pro pouliční fotografii v dešti, kdy nemáte čas čekat na autofokus.
Pokud chcete ostřit na samotné dešťové kapky, například kapky na listu nebo na okně, nejlepší výsledek dá makroobjektiv nebo objektiv s krátkou minimální ostřící vzdáleností s fotoaparátem na stativu. Předostřete na list, počkejte, až se kapka vytvoří a spadne, a vystřelte sérii. Ve stejném duchu je fotografování skrz mokré okno snadnější, když nastavíte ruční ostření na kapky na skle a necháte pozadí rozmazat, nebo zaostříte na ulici a necháte sklo proměnit v měkký závoj.
7. Udržte přední čočku čistou (a suchou)
Jedna kapka na přední čočce objektivu je obtěžování; pět kapek je zničená série. Voda na přední čočce se projeví jako měkké skvrny, zejména při otevřených clonách, a odlesky kolem každého zdroje světla se zhorší. Tři jednoduché pomůcky vyřeší většinu. Sluneční clona je první linie obrany, protože chrání sklo před déštěm padájícím šikmo, a hluboká clona na teleobjektivu často stačí k tomu, aby přední čočka zůstala dlouho suchá. Čistý hadrík z mikrovlákna, nošený v kapse a ne na dně brašny, vám umožní sklo otřít za vteřinu. Druhý a třetí hadrík, uložené v oddělených sáčcích se zipem, znamenají, že máte vždy jeden suchý.
Další přístup je myslet na směr deště. S větrem v zádech a objektivem namířeným po větru zůstává přední čočka suchá mnohem déle. Pokud fotografujete pod přístřeškem, arkádou nebo na autobusové zastávce, dostanete stejný efekt zdarma. Někteří fotografové berou také asistenta s deštníkem, což vypadá směšně a funguje to dokonale. Pro delší sezení udrží tělo suché průvrška s otvorem pro objektiv, nebo dokonce igelitový sáček upevněný gumičkou, zatímco vy souředění směřujete na snímek.
Když objektiv otíráte, nejprve sfoukněte hrubé částice háčkem a pak otřete jemným pohybem, ne krouživým drhnutím, protože zrnka písku nebo soli mohou poškrábat vrstvu. Používejte pouze čisticí prostředky schválené pro vrstvené optiky a nikdy neotírejte rukávem. Pokud je přední čočka pokrytá jemnou mlhou místo kapek, může být lepší počkat pár vteřin a nechat ji vyčistit lehkým vánkem, nebo snímek pořídit s objektivem mírně namířeným vzhůru, aby kapky stékaly místo aby se hromadily.
Tipy k opačnému problému, prachu a písku na přední čočce a snímači, máme v samostatném průvodci: 11 pravidel pro fotografování v prachu a písku.
Část 3: Jak udržet vybavení při životě 🛡️
Poslední tři techniky nemají s kompozicí nic společného. Jsou to ty, které rozhodují, zda budete fotografovat i příští týden. Žádná z nich není složitá a všechny jsou levné ve srovnání s opravou.
8. Vězte, co „odolnost proti počasí“ skutečně slibuje
Výrobci fotoaparátů a objektivů používají výrazy jako odolný proti počasí, odolný proti prachu a vlhkosti, odolný proti stříkané vodě a voděodolný a snadno se slyší víc, než měli na mysli. V praxi existují tři úrovně. Dole je netěsněný fotoaparát, s kterým je třeba zacházet jako s nářadím pro pěkné počasí. Uprostřed je tělo s těsněním kolem tlačítek, dvířek a spojů, které odolává lehkému dešti a stříkané vodě. Nahoře jsou těla testovaná podle zveřejněné normy. Jedním příkladem je OM System OM-1, specifikovaný na IP53. V kódu IP popisuje první číslice ochranu proti prachu a druhá ochranu proti vodě. Pětka pro prach znamená, že vniknutí prachu je omezeno a nenarušuje normální provoz, a trojka znamená ochranu proti vodě stříkané pod úhlem až 60 stupňů. Je to užitečný, čestný popis toho, co by měl fotoaparát v dešti přežít, a není to totéž co vodotěsný. Výrobce také uvádí, že klasifikace platí pouze s kompatibilním utěsněným objektivem.
Jiní výrobci jsou ve formúlacích opatrnější. Sony například popisuje A7 IV jako odolný proti prachu a vlhkosti a uvádí, že nemůže zaručit, že je fotoaparát zcela prachotěsný nebo vlhkotěsný. To je rozumné varování pro všechny značky: těsnění činí fotoaparát odpustnějším, ne nezranitelným. Z toho plynou dva body. Za prvé, utěsněné tělo na neutěsněném objektivu je tak dobré jako objektiv, protože voda se dostane dovnitř přes bajonet, zoomový kroužek nebo mechanismus ostření. Za druhé, těsnění závisí na tom, aby bylo každé dvířko a krytka konektoru plně uzavřeno a aby byla gumová těsnění čistá, pružná a nepoškozená. Lehce pootevřené dvířko karty, krytka konektoru ztuhlá v zimě nebo těsnění se zrnkem štěrku mohou celý systém vyřadit.
Berte prohlášení výrobce jako hranici slibu a svou vlastní situaci posuzujte čestně. Lehké mrholení na utěsněném těle s utěsněným objektivem je běžný den. Hodina proudu deště, stříkání z vodopádu nebo slaná mělč z moře je zátěžkový test. V takových případech přidejte průvršku. A pokud váš fotoaparát těsněný není, žádná technika v tomto článku ho neučiní bezpečným v lijavci; fotografujte ze vchodu, pod deštníkem, který drží přítel, nebo zevnitř za oknem.
9. Zakryjte ho, chraňte ho a v dešti nic neměňte
Většina škod způsobených vodou vzniká v několika předvídatelných okamžnicích a téměř ve všech se něco mění. Výměna objektivu nechá bajonet na několik vteřin otevřený vzduchu. Výměna karty otevře dvířko. Výměna baterie otevře další. Za suchého počasí to nestojí nic, ale v dešti každé otevření pustí dovnitř kapky, které steknou na místa, kam se nedostanete.
Nejjednodušší řešení je nic neměnit. Vyberte jeden univerzální objektiv, zoom pokrývající od širokého úhlu po krátké tele, a ostatní nechte v uzavřeném kufru. Začněte den s čerstvou baterii a prázdnou kartou. Pokud musíte měnit, udělejte to na závětří: v autě se zavřenými dveřmi, ve vchodu, pod stromem s hustou korunou nebo pod bundou drženou nad hlavou. Vypněte fotoaparát, namířte bajonet dolů, pracujte rychle a ihned nasaďte váčka objektivů. Použijte průvršku vždy, když je deště víc než pár kapek, a mezi snímky fotoaparát schovávejte pod bundu.
Vyplatí se také přemýšlet, kde vybavení čeká. Brašna ponechána otevřená na mokré lavičce, fotoaparát položený na vlhké kamenné zdi nebo váček objektivu upuštěný do kaluže jsou malé, nevšimnuté chyby deštěného dne. Nepoužívané objektivy, náhradní baterie a karty držte v uzavřeném vodotěsném kontejneru, který dosáhnete mokrýma rukama. Přesně k tomu slouží tvrdý kufr s těsněním: není to jen ochrana na cestě na místo, je to suchá místnost, která vás následuje. Když potřebujete objektiv, otevřete víčko na deset vteřin, vyjmete ho a zase zavřete. Kufr pak zůstává uvnitř suchý, i když stojí v kaluži, protože těsnění víčka je navrženo tak, aby zabránilo vstupu vody, když jsou závory zavřené. Co tato klasifikace znamená, rozebíráme v našem podrobném rozboru IP67 a jak se různé kufry chovají v dešti a v řekách, uvidíte v našem srovnání vodotěsných kufrů na fotoaparáty.
Slovo k organizaci. Mokré ruce a promrzlé prsty jsou nemotorné, takže na vnitřku kufru záleží. Přesně padnoucí přepážky nebo modulární systém zajistí, že každý objektiv má své místo a najdete ho poslepu, a organizér v víčku s kapsami drží hadry, karty a baterie na jednom místě místo volně v brašně. Možnosti porovnáváme v našem průvodci výběrem vnitřku Peli a samotné kufry jsou v prvním produktovém bloku níže.
Kabinové kufry a organizéry pro fotovybavení, které musí zůstat suché 📸
10. Vysušte ho, ohřájte uzavřené a teprve pak ho uklidte
Nejdůležitější část fotografování v dešti se odehrává poté, co přestanete fotografovat. Voda, která se dostane do fotoaparátu, není vždy vidět hned a skutečná škoda z mokrého dne se obvykle objeví později, jako koroze na kontaktech, plíseň v objektivu nebo displej, který selže týden po výletu. Rutina, která tomu zabrání, trvá půl hodiny a nestojí nic.
Začněte venku, než vejdete dovnitř. Otřete vnějšek těla, tubus objektivu a brašnu suchým hadrem. Smeťte kapičky z tlačítek, koleček a okolí bajonetu a vysušte popruh, který drží překvapivé množství vody. Nechte fotoaparát uzavřený, s nasazeným váčkem objektivu, a uložte ho do uzavřené brašny nebo kufru, než vstoupíte do teplé místnosti. Je to stejná logika jako při práci v mrazu: teplý vlhký vzduch, který se setká s chladným fotoaparátem, zanechá vlhkost na něm i uvnitř, takže nechte fotoaparát dosáhnout pokojové teploty uzavřený. Mechanismus popsávame podrobněji v 9 tichých způsobů, jak vlhkost ničí objektivy.
Jakmile je vybavení na pokojové teplotě, vyjměte ho, sundejte váčky objektivů, otevřete dvířka baterie a karty a nechte vše vyvětrat v suché místnosti, mimo přímé teplo, na několik hodin nebo přes noc. Nepoužívejte fén, radiátor ani troubu; nerovnoměrné teplo může poškodit těsnění a lepidlo a vlhkost přemístí místo aby ji odstranilo. Vysušte také průvršku, brašnu a kufr a víčko kufru nechte chvíli otevřené. Tvrdý kufr těsní velmi dobře, což je na místě výhoda, ale slabina, pokud je v něm zavřeno vlhké vybavení. Suché vybavení zabalte zpět s novým sáčkem vysoušedla a objektivy uchovávejte s nasazenými váčky na suchém místě, ne ve vlhkém sklepě.
Pokud po promočení zpozorujete vlhkost uvnitř objektivu nebo hledáčku, řinčení, zápach vlhkosti nebo tlačítka, která se chovají podivně, přestaňte fotoaparát používat, vyjměte baterii a obraťte se na servisní středisko. Nezkoušejte vysušit promočené tělo v rýži ani v troubě a nezapínejte ho stále znovu, abyste vyzkoušeli, zda funguje, protože obvod pod proudem a voda způsobí největší škodu. Čím dříve se na to podívá odborník, tím větší jsou šance na levnou opravu.
Rutina deštěného dne na jednom místě: kontrolní seznam pro screenshot ✅
Deset technik se zredukuje na hrst návyků. Začleňte je do své rutiny a zbytek přijde samo.
Než vyrazíte:
- Podívejte se na radar srážek a rozhodněte se, zda chcete být před deštěm, nebo za ním.
- Přečtěte si návod ke svému tělu a objektivu: co výrobce skutečně slibuje?
- Nabijte baterie, vyprázdněte kartu a zabalte si průvršku, sluneční clonu a tři suché hadríky z mikrovlákna v oddělených sáčcích.
- Vyberte jeden univerzální objektiv a ostatní nechte v uzavřeném vodotěsném kufru.
- Zabalte si háček, uzavíratelný sáček pro ohřívání a nový sáček vysoušedla.
Na místě:
- Hledejte tmavé pozadí se zdrojem světla za deštěm.
- Zvolte expoziční čas záměrně a vyzkoušejte 1/500, 1/125, 1/30 a 1/8 s.
- Exponujte na světla, fotografujte do RAW a použijte jeden ostřící bod na čistou hranu.
- Nechte sluneční clonu nasazenou, hadrík v kapse a fotoaparát mezi snímky pod bundou.
- V dešti nic neměňte: žádné objektivy, karty ani baterie mimo zástřeší.
Když skončíte:
- Vše otřete venku a pak fotoaparát uzavřete do brašny nebo kufru, než vstoupíte do teplé místnosti.
- Počkejte, až vybavení dosáhne pokojové teploty, než ho otevřete.
- Otevřete všechna dvířka a nechte vybavení několik hodin vyvětrat, mimo přímé teplo.
- Vysušte kufr a brašnu, nechte víčko chvíli otevřené a znovu zabalte s čerstvým vysoušedlem.
- Hledejte známky vlhkosti a v případě nálezu brzy zavolejte servisní středisko.
Malé kufry na náhradní baterie, karty, filtry a vybavení, které chcete mít po ruce 🔋
Často kladené otázky ❓
Mohu fotografovat v dešti s fotoaparátem, který není odolný proti počasí?
Lze to, ale s omezením. Při lehkém mrholení často stačí průvrška a sluneční clona na krátké sezení a fotografování ze vchodu nebo pod deštníkem riziko dále snižuje. Při silném dešti, stříkání nebo vodě hnané větrem je netěsněný fotoaparát házardem, protože voda si najde cestu přes tlačítka, kolečka a bajonet objektivu. Pokud plánujete fotografovat za mokra pravidelně, je utěsněné tělo a utěsněný objektiv stojí za upgrade, ale i ty při vážném počasí potřebují průvršku.
Potřebuji průvršku, pokud je můj fotoaparát odolný proti počasí?
Na pár kapek ne. Na dlouhé sezení za vytrvalého deště, stříkání z vodopádu nebo slané mělči ano, protože výrobci popisují své těsnění jako odolnost, nikoli jako záruku, a těsnění stárne. Jednoduchá průvrška stojí málo a odstraní většinu rizika. Udrží také ovládací prvky suché, což usnadňuje používání fotoaparátu s mokrými rukavicemi.
Jaký je nejlepší expoziční čas pro fotografování deště?
Záleží na efektu, který chcete. Kolem 1/500 s a rychleji zmrazí jednotlivé kapky, zhruba 1/60 až 1/200 s dá krátké přirozené pruhy a 1/30 s a pomaleji promění déšť v dlouhé měkké čáry. Pozadí záleží stejně jako čas: déšť v protisvětle na tmavé ploše je vidět při kterémkoli z těchto časů, zatímco déšť na jasné obloze je vidět sotva. Na začátku vyzkoušejte dvě či tři nastavení a nechte si to, které se vám líbí.
Mohu v dešti použít polarizační filtr?
Ano a ve dne je užitečný. Polarizační filtr odstraňuje odlesky z mokrých listů, kamene a vody a prohlubuje barvy. Snižuje množství světla dopadajícího na snímač o jednu až dvě EV, takže ho za soumraku a v noci, kdy potřebujete každou kapku světla, sundejte. Filtr na přední straně objektivu také nabízí další plochu, na které se mohou shromažďovat kapky, takže ho udržujte čistý.
Jak mám přenášet fotovybavení na výletu v dešti?
Většina lidí kombinuje malou brašnu nebo postroj na cestu s vodotěsným tvrdým kufrem v autě nebo na základně pro vše, co se zrovna nepoužívá. Pokud na místo letíte, kabinový kufr s přesně padnoucími přepážkami udrží vybavení pohromadě a suché od letiště až do hotelu; dvě nejoblíbenější možnosti porovnáváme v Peli 1510 vs Peli Air 1535 a náš průvodce tvrdým kufrem na fotoaparát čestně prochází kompromisy.
Stručně 🏁
Déšť není důvod odložit fotoaparát; je to důvod zvolit jiný druh snímku. Fotografujte okraje bouře, dejte světlo za kapky, zvolte expoziční čas záměrně a po západu slunce se podívejte dolů na mokrou ulici. Chraňte světla, pomozte autofokusu a udržte přední čočku čistou. A pak se o vybavení postarejte třemi návyky: vězte, co vaše těsnění skutečně slibuje, v dešti nic neměňte a vybavení vždy vysušte a ohřájte uzavřené, než ho uklidíte. Uděláte-li to, šedý den se stane nejlepším dnem týdne. Oblékejte se podle počasí, držte hadrík v kapse a užijte si světlo. 🌧️📷
